Stejného privilegia se od Donalda Trumpa doposud dostalo pouze Vladimiru Putinovi, když mu americký prezident loni v srpnu vyšel vstříc přímo na ranvej letiště v aljašském Anchorage. Žádného jiného prezidenta Trump takto nepoctil. Jen Putina – a po dnešku také Si Ťin-pchinga.

Samozřejmě se dá právem namítnout, že Si je mnohem víc generální tajemník Komunistické strany Číny než prezident. V Čínské lidové republice je ten rozdíl zásadní – nemluvíme zde o státu, ale o státostraně, kde stát je ponížen na poslušný nástroj diktátorské strany.

Nazývat Siho prezidentem je přinejmenším nepřesné; když už se chceme vyhnout neprakticky dlouhému výrazu generální tajemník, skutečnému stavu věcí daleko lépe odpovídá slovo předseda.

Jenže dnes zahájený summit Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga na takové sémantické zapeklitosti nehledí. Není divu: hlavním cílem je okázale předvést světu, že Trump a Si jsou si rovni. Že jsou na jedné lodi. Že jsou to hlavy státu, které netouží po ničem jiném než zajistit svému národu nejlepší život a budoucnost. A že k sobě navzájem chovají pochopení a vstřícnost, jež jim umožní překlenout spory vědoucím širokým úsměvem.

Pravda, Donaldu Trumpovi ten úsměv na okamžik trochu ztuhl na tváři. Poté co s první dámou Melanií vykročili vstříc z letadla vystoupivšímu Si Ťin-pchingovi a jeho manželce Pcheng Li-jüan a vřele je přivítali na letištní ranveji Andrewsovy spojené základny na předměstí Washingtonu, D. C., stoupli si Si a Trump na červeném koberci vedle sebe, aby se ukázali kamerám.

Zrovna hrála americká hymna. Ale ani její břeskné tóny nedokázaly konkurovat rámusení bombardéru B-1, který nad ranvejí přeletěl coby součást slavnostního uvítání. Salutující Trump vzhlédl k nebi a na rachot vojenského letadla zareagoval velmi specifickým úšklebkem, který vzápětí vystřídal nesrozumitelnou