Přímými konkurenty jsou Asus Rog Ally, Lenovo Legion Go a Valve Steam Deck. Bývá také často srovnávána s konzolemi Sony Playstation a Microsoft Xbox, ty ale fungují pouze připojené k TV. Při uvedení první verze na trh v roce 2017 to byla naprosto unikátní vlastnost (připojení k TV i možnost hraní „v ruce“) a definovala pojem hybridní konzole.

Abych mohl hrát bez TV, musím mít k dispozici displej na konzoli. Switch 2 má 7,9" LCD displej s rozlišením 1080p, podporou HDR10 a VRR až 120 Hz. Je to skok oproti původnímu 6,2" 720p panelu Switche 1. Ale OLED to není – takže barvy jsou lepší, ale ne tak šťavnaté jako u Switch 1 OLED verze. Uvnitř bije srdce od Nvidie – Tegra T239, osmijádrový ARM Cortex-A78C CPU a Ampere GPU.

Poznámka: Pokud si projdete web Nintenda, ohledně čipu se dozvíte, že je to „zakázkový procesor vyrobený společností Nvidia“ a žádné přesnější specifikace. Parametry, které zde zmiňuji jsou tedy z jiných, důvěryhodných zdrojů (TechPowerUp), proto to neberte jako oficiální údaje výrobce.

Autor: Svatopluk Vít

Musíme si definovat dva nové pojmy – režim docked alias TV režim a režim handheld, tedy přenosný režim. Ke konzoli totiž už v základu (oproti volitelnému příslušenství u konkurence) dostanete dokovací stanici, kterou propojíte TV a Switch 2. Zároveň se z ní konzole i napájí. Proto může konzole v TV režimu mít vyšší výkon než v přenosném režimu, kdy funguje z baterie a je nutno zavést správu napájení, na který má vysoký výkon hardware zásadní vliv v podobě výdrže na baterii. Statisticky je výkon v docked režimu až 3,07 TFLOPS, v handheldu „jen“ 1,71 TFLOPS.

Když jsem si před lety pořídil konzoli Nintendo Wii (v roce 2008), přišla s revolucí na poli ovládání – měla bezdrátové ovadače s gyroskopy, které měřily, jak jimi hýbete. V kombinaci s přibalenou hrou Wii Sports šlo o prodejní trhák nebývalých rozměrů. Samozřejmě, že i Switch 2 jde v této tradici a podobný ovladač, nazvaný Joy-Con 2, přibaluje. V přímém srovnání se Switchem 1 pak něco přidává a něco ubírá. Nové Joy-Cony 2 jsou větší, pevnější a připojují se ke konzoli magneticky (pokud chcete hrát v přenosném režimu).

Autor: Svatopluk Vít

Na dotek působí solidněji a přibylo i několik nových fíglů: integrovaný mikrofon, přesnější gyroskop, a takzvaný C-Button pro rychlé spuštění GameChatu (o tom později). IR kamera zmizela, ale nahradilo ji něco mnohem zajímavějšího – mouse mód. Nintendo si zjevně uvědomilo, že hráč občas chce dělat i něco jiného než skákat po Goombách.

Poznámka: Goomba je název pro základního nepřítele v sérii her Super Mario. Vypadá jako hnědá houba s očima a naštvaným výrazem. Slovo goomba má původ v americkém slangu. Ve 20. století se používalo i jako slangový výraz pro italsko-americké mafiány.

Jednou z nejpřekvapivějších novinek Joy-Conů druhé generace je právě „režim myši“, tedy možnost používat ovladač jako optickou myš. Stačí Joy-Con položit na bok a jezdit s ním po stole – a světe div se, ono to fakt funguje. Pohyb je plynulý, přesný a použitelný nejen v menu nebo eShopu, ale i ve hrách, které to podporují. Ano, mouse mode je plně funkční i v systémovém rozhraní Switch 2 – a to je skvělé pro pohodlné ovládání bez nutnosti šťouchat do D-padu. Nintendo tím přibližuje konzoli víc k PC stylu ovládání – ale pořád s tím svým hravým twistem.

Senzor zvládá i méně ideální povrchy (např. kalhoty nebo gauč), a ovladač reaguje svižně. Samozřejmě, ergonomie není jako u herní myši – Joy-Con je úzký a vyšší, takže při delším používání může bolet zápěstí, a tlačítka jsou v nezvyklé orientaci. Ale jako doplněk pro strategie, kreativní hry nebo pohodlné procházení systému je tohle malé technologické kouzlo překvapivě návykové.

Poznámka: Joy-Cony 2 pro Nintendo Switch 2 bohužel stále trpí potenciálním problémem se stick driftem, tedy samovolným pohybem analogové páčky bez uživatelského vstupu. Ačkoliv Nintendo tvrdí, že ovladače byly „přepracovány od základu“ a mají „hladší a odolnější pohyb“, nepoužívají Hall Effect senzory, které by drift technicky eliminovaly.

Autor: Svatopluk Vít

Nové Joy‑Con 2 už nejsou celobarevné – barevný akcent se omezuje jen na vnitřní lištu a okolí páček, zbytek ovladače zůstává černý. Při běžném používání, kdy jsou Joy‑Cony připojené ke konzoli, jsou barvy vidět jen minimálně. To má jeden praktický dopad: pokud si dnes pořídíte více sad Joy‑Con 2, odlišit je od sebe není tak snadné jako u původního Switche, kde byly celé ovladače barevné.

Při uvedení na trh byla k dispozici dokonce pouze jedna barevná kombinace (Light Blue / Light Red). V únoru 2026 přibyla kombinace Light Purple / Light Green (světle fialová a světle zelená v pastelovém provedení) a v červenci 2026 to bude Blue / Light Yellow (modrá a světle žlutá). I tady však platí, že barevnost je spíš decentní a při zasunutí do konzole téměř zaniká.

V balení konzole najdete také základní grip, do kterého lze Joy‑Cony zasunout a vytvořit z nich klasický gamepad. Stejně jako u první generace grip nemá vlastní USB‑C konektor, takže ovladače v něm nelze nabíjet. Nabíjení probíhá buď po připojení Joy‑Conů ke konzoli, nebo pomocí samostatného nabíjecího příslušenství. Pozor na kompatibilitu: většina starších nabíjecích doplňků pro Joy‑Con 1 u nové generace nefunguje, protože Joy‑Cony 2 už nepoužívají původní „kolejničkový“ mechanismus. V praxi to znamená, že staré stojánky a doky často zůstávají bez využití.

Operační paměť má kapacitu 12 GB (typ LPDDR5X), interní úložiště 256 GB UFS 3.1, rozšiřitelné přes microSD Express. Oproti Switchi je to 8x více, ale paměťovou kartu stejně oceníte, protože nové hry dnes už nemají jen 2 GB. Platí obecně to, že hardwarové parametry o konzoli zase až tak moc neříkají, protože záleží na tom, jak jsou hry pro konzoli vyladěné. Tvůrci her vědí, jaký výkon mají k dispozici a zařídí se podle toho. Jistě, parametry výstupu na TV obrazovku jsou rozhodující, ale rozdíl mezi tím, jestli má konzole 12 nebo třeba 16 GB RAM už tak jednoduše neposoudíte.

Na vlastní konzoli najdeme tlačítko pro zapnutí a vypnutí, tlačítka pro ovládání hlasitosti, slot na vkládání herních karet, slot pro microSD Express karty a také dnes už hodně netradiční konektor 3,5 mm pro připojení drátových sluchátek. To je velmi příjemná věc. Byl ale i na původním Switchi 1, talkže žádná změna. Novinkou jsou celkem dva USB-C napájecí porty, jeden na horní a druhý na dolní straně konzole.

Autor: Svatopluk Vít

Je to zajímavý prvek, zpříjemní se tak možnost připojení napájecího adaptéru pro nabíjení konzole, pokud není v docku. Na konzoli jsou i stereo reproduktory s podporou 3D prostorového zvuku a mikrofon s funkcí potlačování šumu a ozvěny. Prostorový zvuk je kvalitnější ve srovnání se Switchem 1 hlavně proto, protože je konzole větší a separace reproduktorů je snazší.

Teď ta bolest: výdrž baterie je 2–6,5 hodiny, podle typu hry, jasu a hlasitosti. V praxi to znamená, že při hraní Mario Kart World (vlajková loď na poli exkluzivních her dostupných pouze na Switchi 2) na plný jas vydrží konzole cca 2 hodiny. Nabíjení trvá 3 hodiny. Kapacita baterie je 5220 mAh, což je víc než u Switche 1, ale výkon si prostě vezme svoje a výdrž je znatelně kratší (Switch 1 vydrží skoro 2x déle). Já osobně tento parametr moc neřeším, 90% času je konzole v doku a připojená k TV.

Předpokládám, že časem se objeví jiná verze s větší baterií a úspornějším displejem typu OLED, tím se tato „nevýhoda“ vyřeší nebo aspoň zmírní, vzhledem k parametrům Switche 1. Abych to ale uvedl do kontextu – současná verze Switch 2 je ve výdrži naprosto konkurenceschopná k hybridním konzolím Steam Decku a ROG Ally a nijak nevybočuje.

V krabici najdete také dokovací stanici (o ní řeč už byla), která slouží k připojení konzole k TV. Má uvnitř USB-C konektor, kterým konzoli nabíjí a výstupy v podobě HDMI konektoru verze 2.1 (s výstupem 3840×2160 při 60/120 snímcích za sekundu s AI upscalingem), gigabitového LAN konektoru, dvou USB-A konektorů, bohužel jen pomalé verze 2.0 (v roce 2026!) a jednoho napájecího vstupu USB-C konektoru.

Poznámka: Původní originální HDMI kabel ze Switche 1 nelze použít, není Ultra High Speed (je to jen verze 1.4) a neumí 4K video v 60Hz, jen 30 Hz. Podobně i původní napájecí adaptér (HAC-002) má výkon jen 40 W místo 60 W, který je nutné mít pro Switch 2. Proto důkladně vše vybalte z krabice a důsledně zaměňte staré komponenty za nové, nejsou kompatibilní.

Autor: Svatopluk Vít

Ještě jsem nezmínil možnosti síťového připojení. Původní Nintendo Switch neměl LAN konektor a drátově jej šlo připojit jen pomocí adaptéru skrz USB. Pro OLED verzi byl ale dostupný dok s integrovaným ethernet portem a stejně tomu je i v případě Switche 2, port je gigabitový. Ale asi byste i čekali, že konzoli lze navíc připojit k síti pomocí Wi-fi, konkrétně standardu verze 6 (802.11ax). Z dalších bezdrátových technologií je tu ještě Bluetooth (5.2, audio jen s SBC/AAC, bez LE Audio) a také NFC.

Abyste to pochopili – stará microSD je vám k ničemu, staré pouzdro taky, a u pár her se bez Joy‑Conů z jedničky neobejdete. Teď ta delší verze, kde to bolí víc a kde popíšu ty “drobné klacíčky pod nohy”.

Já například měl ve Switchi 1 paměťovou kartu o velikosti 512 GB, abych měl dost prostoru na hry, které chci mít. V konzoli je jen 32 GB a proto je karta nutností. Switch 2 ma 256 GB úložiště v základu. Pomyslel jsem si – přesunutí 512 GB karty do nového Switche bude pohoda a získám prostoru na několik let dopředu. Ale ouha! Jediné podporované formáty paměťových karet ve Switchi 2 jsou karty standardu microSD Express a pozor, žádné jiné vám v něm fungovat nebudou!

Byť jsou to microSD a do slotu v konzoli je dáte. Můžete je použít jen na ukládání screenshotů a videí, OS v Nintendu se brání. Takže investujte do microSD Express karty, pokud vám vestavěných 256 GB nestačí (v červnu 2026 karty za cca 1 500 Kč za 256 GB či 3 000 Kč za 512 GB). Pro jistotu ještě jednou opakuji - jen a pouze standardu microSD Express. Tyto karty nefungují ve Switchi 1.

Nové Joy-Con ovladače pro Switch 2 v sobě už nemají IR kameru, která je v ovladačích pro Switch 1. Některé hry ale pro svůj chod IR kameru potřebují, třeba 1–2 Switch nebo hry řady Nintendo Labs Kit. Také můj oblíbený Ring Fit Adventure. Řešením je ponechat si ovladače ke Switchi 1, protože ty se Switchem 2 fungují bez zádrhelů včetně integrované IR kamery. Nebo pokud si pořídíte Switch 2 jako vaši první konzoli a chcete hrát ty starší hry vyžadující podporu IR kamery, můžete si ovladače dokoupit, budou normálně fungovat.

Další drobná zrada je HDMI kabel. Nelze použít původní ke Switchi 1, musíte použít ten z krabice se Switchem 2, ale o tom už jsme mluvili, stejně jako i výkonnějším napájecím adaptéru. U mne je to komplikace v tom, že mám cestovní pouzdro (které samozřejmě logicky taky musím vyměnit, Switch 2 se do něj nevejde) a jeden extra napájecí adaptér, ale je mi se Switchem 2 na nic.

Zastavme se ještě u novinky z dílny Nintenda – kamery. Nintendo Switch 2 dostal do výbavy oficiální kameru, která se připojuje přes horní USB-C port konzole. Kamera má rozměry 170 × 65 × 65 mm a váží 111 gramů. Nabízí širokoúhlý objektiv se zorným úhlem přibližně 110°. Rozlišení je solidních 1080p.

Kamera je vybavena citlivým senzorem s automatickou úpravou jasu a detekcí obličeje, takže vás najde i ve tmě. Pro paranoiky je tu vestavěná krytka objektivu, která slouží jako fyzický „mute“ pro váš obličej. Kamera funguje ve všech režimech konzole – TV i handheld – a její cena se v českých obchodech pohybuje kolem 1 300 Kč.

Kromě klasického videochatu přes GameChat umožňuje i funkci CameraPlay, tedy pohybové ovládání v kompatibilních hrách. Vaše tvář se také může objevit přímo ve hře, jako součást postavy nebo rozhraní. O tom více v další části článku.

Poznámka: Existuje i uživateli udržovaný seznam “neoficiálních” USB kamer, které na Switchi 2 fungují (čítající vyšší desítky modelů). U některých je třeba mít jistou přesnou verzi firmware pro zprovoznění. Více o kamerách v tomto redditovém vlákně.

Switch 2 je evoluce s cenovkou revoluce. Papírově možná nepůsobí jako výkonová bestie (nikdy to tak nebylo a konkurence ty „slabší“ parametry vždy zdůrazňovala), ale v praxi to hráč téměř nepozná – hry běží plynule a bez výraznějších kompromisů. Výkon vám při srovnání se starším modelem vyrazí dech, baterka vás vrátí zpět na zem.

Hráči ocení všechno nové a většina věcí starých jim bude fungovat dál. Zamrzí nepoužití OLED displeje, ale zároveň to skoro působí jako záměr. Je to prostor pro budoucí „lepší“ a dražší model. V současné době už se také ví, že od září 2026 se konzole zdraží (v Evropě dle doporučení o 30 eur). Majitelé Switche 1 tak mají mnoho důvodů, proč upgradovat. Ale i mnoho důvodů, proč ne. Vlastně je to celé dost typické. Nintendo nehraje na papírové parametry, ale na to, jak se to drží v ruce — a tentokrát mu to zase projde.

V tomto díle jsme se podívali na hardware – od displeje po dok, od baterie po kameru. Ale konzole bez her je jako Mario bez princezny. V příštím díle se proto podíváme na to, co Switch 2 nabízí po softwarové stránce. Jaké hry jsou dostupné? Jsou snad i nějaké AAA tituly? Kolik stojí? Co znamená Switch 2 Edition? A jak se vydělává na grafických upgradech? A také – má možnost nějaké úpravy software v něm? Čtěte příští článek.