Po druhé světové válce panoval na trhu s uměním v Československu naprostý chaos. Do antikvariátů i muzeí proudily stovky tisíc zabavených předmětů z vysídleného pohraničí i konfiskovaných hradů, zámků a vil. Restaurátor Národní galerie Oldřich P. rychle pochopil, že ve sbírkách je takový zmatek, že když něco zmizí, nikdo si toho nevšimne. Spolu s dalším galeristou Vladimírem H. ukradli na stovky uměleckých děl. Prodej byl ale složitý, kupců bylo málo a hranice neprodyšně uzavřené.

Skutečný zlatý důl tak z jejich »podnikání« udělal Jan D., který byl v Národní galerii zodpovědný za nákup umění do sbírek. To, co Oldřich P. z galerie odcizil, Jan D. opět pro stejnou instituci koupil. O zisk se dělili. Klec spadla až v roce 1959. Po hloubkové kontrole vyšlo najevo, že během deseti let bylo ukradeno přibližně 4200 uměleckých děl. Oldřich P. byl odsouzen ke 14 letům odnětí svobody, Jan D. k 11 letům, Vladimír H. si vyslechl trest tři roky.