Zatímco o přestárlých politicích se to říci nedá, odhodlání největších hudebních legend šedesátých let udržet se na vrcholu i po osmdesátce má příjemné důsledky. Jejich energie zaslouží obdiv a muzika baví.

Pravda, koncem května vydané album Paula McCartneyho The Boys Of Dungeon Lane nabízí čirou nostalgii a odkazy na dětství, kdy život byl těžký, ale chuť do něj ohromná. Jak to autor popsal v textu písně Salesman Saint:

„Táta byl prodavač, máma svatá, / pracovali každou minutu, kterou jim dal bůh, aby zaplatili nájem. (…) Ale naučili se táhnout to dál / se smíchem a písničkou, která jim pomohla přežít další noc.“

Nebo v baladě The Days We Left Behind, sérii vzpomínek na „zakouřené bary a levné kytary“ i „skřivánky na nebi, vznášející se nad zvuky války“, zakončené smířeným konstatováním, že „nikdo nemůže získat zpět dny, které jsme nechali za sebou“.

Vyloženou reminiscencí „slavných dob mladosti“ je duet Home to Us, natočený s Ringem Starrem. Mimochodem jejich vůbec první. V časech Beatles, v těch několika písních, které